Lesy, háje, moji druzi,
vámi rád jsem bloudíval,
když se v hloubi nitra mého
se zármutkem snoubil žal.
Lesy, háje, moji druzi,
kolik písní jsem vám pěl,
když se stínů vašich korun
blankyt modrý na mne zřel!
Lesy, háje, moji druzi,
vy jen znáte moji tíž,
neboť vám jen žaloval jsem
na svůj osud, na svůj kříž!
Lesy, háje, moji druzi,
až mne země pojme v klín,
pak v ta místa, kde mé srdce,
uvrhněte věčný stín!...