Květ za květem rmutně hyne,
květ za květem vadne,
a tím krajem opuštěným
vanou vichry chladné.
Vanou vichry, mrazí zima,
jsou i větve holé,
neb sníh bílý přikryl háje,
přikryl luka, pole.
Zavál luzné, hřmící řeky,
zaměnil je v chladné ledy,
a tak vše, co pěvci zbylo,
je té luny úsměv bledý...