Již slyším opět vánky jarní,
jak dýší v mladém snětí,
a v modru nebes vidím ptactvo,
jak k staré vlasti letí.
A na polích a na lučinách
vášnivě květy bují,
i zdá se mi, že lásky sny
všem tvorům duše ozařují.
A zachmuřené hory strmé
svá pozvedají čela,
a všude tam, kde ležel sníh,
květiny Vesna rozhodila...
A nitro mé se vlní bouří;
vše hřímá v něm a jásá,
neb jasně zřím, že s Boha tváře
na širý svět se line Krása...