Co bude dál, až květiny
tam v luzích, hájích svadnou?
Co bude dál, až se stromů
ty šumné listy spadnou?
Co bude dál,
co bude dál,
až prchne máj,
až ztichne háj?
Co bude dál, až ptačí zpěv
dá výhost lesu, háji?
Až potok v ledy utuhne
a mrtvo bude v kraji?
Co bude dál,
co bude dál,
až prchne máj,
až ztichne háj?
Co bude dál, až vichřice
se rtů říš zpěvů smete?
Co bude dál, až na hrobě
se břečtan v mračno splete?
Co bude dál,
co bude dál,
až prchne máj,
až ztichne háj?
Co bude dál, až písně mé
se v hloubi nitra ztiší?
Co bude dál, až zmlkne vír
těch rtů, jež láskou dýší?
Co bude dál,
co bude dál,
až prchne máj,
až ztichne háj?
Co bude dál, co bude dál?
Dál časy budou hřmíti,
leč srdce bude mrtvé již
a bouří nepocítí!...
Co bude dál,
až ztichne vír,
až zmlkne háj?...
Ó, Nový Máj! –