Čas lásky minul, přišla zima,
v kraj vlétly sněhy bílé,
a vše, co duši v dálce kyne,
jsou nepotěšné chvíle,
tak smutně vichr pláče v polích
a větve žalně šumí,
jak lidská píseň, když jí nikdo
a nikdo nerozumí.
A slunce klesá níž a níže
a temněji vždy svítí,
a s ním se jarní sny a dumy
za sněžné hory řítí...