Hor obrys ohromný se tmavou modří zalil,
jež v ostrém kontrastu s bělavým nebem byla,
jas dálav v mlžinách se rozplynul a zkalil
a vůně jehličí a květin vystoupila.
Skřek ptáka nad lesy vznik’ náhle a hned skonal,
stád zvonky chraplavé zazněly v matném šeru.
A já, jenž neznal stesk a international,
jsem s touhou pomyslil na vlast svou na severu.
Inn prudce na východ své hlučné valil vody,
mdlé světlo měsíční v nádheru noci padlo.
Však jinak nečinnost vstoupila do přírody
a jen klid omamný a svaté ticho vládlo.
A v ticho to a v zasmušilé přítmí
zvuk citer trhaný se vznes’ a přizvukoval
k tesklivé písni houpavými rytmy,
a někdo nasládle a měkce zajodloval.