To byla tenkrát divná nálada! Čistota vonná jitra
a v mladé hlavě nadšené vzpomínek horký nával!
Vibrace věčnosti se dotekly strun nitra
a život bezcílný dnu krásna s bohem dával.
Paprsky, panenské polibky v nočním klidu vlahém,
mně kolem duhově a pohádkově hrály,
v jich světle stlumeném jsem otřásal se blahem
a mysl nad gotické spěla katedrály.
A třeba nevěřil, že duše k štěstí přilne
(spíš tušil, bolestnou že nervy pouť jí určí),
v té chvíli vzrušení, v té vůni země silné
jsem žití pochopil, vzrůst cítil moci tvůrčí.