Smrt vaše byla nitra výbuch ponurý,
jenž musel nastati, když přeplněn byl jícen.
Ach, stále vidím její ostré kontury,
jež tvoří pod ohněm vašeho žití svícen.
Ó, mně, jenž zamyšlen nad hrobem vaším bdím
a v smíchu ostatních sám chápu vaše žití,
kéž v duši zasvitne tajemným ohněm tím
a věčná otázka rtů vašich mých se chytí!