Chvílemi měsíce se svitem zabělí
štít krčmy, z níž se nese hudba bláznivá.
Má lživou radost v rytmu, úsměv zbabělý,
a přece mladosti kus mé z ní zaznívá.
U okna sedí hnusný piják zhýralý,
puch táhne nasládlý ven dveřmi kořalen.
A přece jak by výčitky mne svíraly,
že míjím smutných lék, jenž zde jest odhalen.