Neznámý klášter. Mrtví prochazeči
v zamlklém parku nadoblačných snění
nemocné touhy nikdy nevyléčí
hlubokou něhou božských uklidnění.
Květ vzešlý z půdy symbolické hrůzy,
již lidský život hříchem zúrodňoval,
je rušil z myšlenek a překážeje v chůzi
ovzduší sladkou vůní krve provál.