Před Ježíšem poklekala,
kolena mu objímala:
„Pozdrav, pozdrav dcerku moji,
slovo rci, – ji divem zhojí!
Já ji písní kolébala,
vlastním mlékem odchovala –
Smrť teď stojí u podvojí,
od oka jí rubáš strojí.
Nedej, Bože, pálit svíčky
za mé dítě na dušičky!
Živé děti – k hoři třeba
ujídají matce chleba.
Ale mrtvé – srdce šlapou,
až krví z očí slzy kapou.“