Jen tam mine klam,
kam nám Ona zvoní...
Kahanu mu bledne plam,
co nám plál jen do tmy jam,
kam se hlava kloní, –
den, den pravdy budí tam
touha, touha po ní!
Zory tucha tmou se lam
nad mohylou rovů tam,
kde palma míru voní.
Skon – – Zvon na pokon
lká, lká, neb se rouhá...
Na údolu bolů ston:
vlny rmutu – chvat a hon,
k blahu – dráha dlouhá,
k hrobům krok se na dnů sklon
temnou vinou plouhá.
Zrak slz u výron
lítost koupá z mlhy clon,
bledne mraků smouha,
rosou kane na záhon,
lilie kde sluní On,
co k němu vede touha – –