Hlas jásej andělův i vesmír bouři hvězdný:
Buď veleben, jenž nebe Svatým otvíráš,
co zloby synové v tmy jícen tonou bezdný,
hruď raníš člověku, hnis rány vytíráš,
Svatý, Spravedlivý!
Buď slaven Slitovník! On v skalách srdcí týčí
kříž k lásky oběti, pne s něho ramena,
by, vášní bludný pych kde zpurně se mu příčí,
v klín jemu posléze skráň klesla znavená –
Svatý, Silný!
Duch chvalou dobrořeč i věčné pravdy Duchu!
Rmut bludu z kalných-li mě zdrojů prolíná –
však nesa v stínech těla nesmrtnosti tuchu,
duch ku světlu se Ducha touhou upíná,
Svatý, Nesmrtelný!
Až páky hněvu zasadí i světů na vývraty,
kdy srdce poslední z hrůz vadnou ku skonu,
buď blahoslaven Svatý, Svatý, Svatý
dnů věčných Hospodin, Bůh v novém Sionu
věky věkův. Amen.