Zde na horách těžce brambory
ven dobudem ze vzdorné půdy,
jak ulehlé staré ouhory,
již na zimní myslíce trudy.
A u nás prý – třeba opory,
jak do Boha vína je všudy,
je v lisu již hroznů na hory,
ba od zelí prázdní prý sudy...
V hor mlhách si křesám vzpomínku:
tam podzim jak vesele hraje!
Sám krajan, hned najdu záminku,
– mráz nad to až k srdci maje, –
a načepím sklenku ryzlinku:
Buď na přes rok z lacina kraje!