Jdou Sibylly a proroci a kněží,
sbor svatých – v jeseni jak davy ptačí.
Vůz triumfálný Cnosti k předu tlačí
čtyř symbolických zvířat za zápřeží.
Na voze Kristus v běli rouch se sněží,
klid vítězný se v jasné tváři zračí.
Jdou v jeho jasu s palmou vyznávači –
a pod kolesy zašlé světy leží.
Dva rabové jdou připoutáni k vozu:
jim na nohou se těžká koule vláčí
a řetěz chrastí v ostrém ve úhozu.
Jde Hřích, škleb v odporné se tváři míhá,
hnát o hnát tlukouc, s kosou Smrť s ním kráčí,
a v očích zlých jim lačná touha číhá.