Vír jepic nad ohněm, – vše děti zmaru
jdou ve triumfu Smrti před soud Pána,
kde za andělů chory blýská nebes brána
a pod ní pekelníci v smolném úpí varu.
Skráň papež klesle kloní pod tiáru,
císaře vleče lůza rozedrána.
Jak morová by kvapem přepadla vše rána,
děs v tváři siné, táhnou Smrti hnojnou káru.
Ctnost chvěje se, Hřích pohár v smíchu prázní,
jdou nevěstky a Světice a děti,
jdou bezbožní a mudrci a blázni.
Bol, žehnání a kletby, úlek lkavý,
klid, pláč – vše slyším rmutný hymnus pěti,
jenž spravedlnost světa hořce slaví.