Viz, v lilijích dítě s beránkem tulí se mu k boku,
bol hříšnici s lotrem Kristu k nohám sklání.
Dlaň pravou vztáhl ku žehnání
a korunu z trní nabízí druhá, – smír mu plane v oku.
Ač farizej se jitří v zlobném pošklebání,
dav bědných ruce spíná k němu v slzí toku,
sok s odpuštěním náruč otevírá soku,
žalm pěje mučenník v slastném umírání.
Stín palmy s hnízdem holubic nade vším se šeří,
Pán ku všem s láskou v hlubokém oku shlíží,
ret láskou dýše, jako tenkrát po Večeři:
V ráj proměň se ta trpká bolů země,
a koho pracná strasť a nepokoj zde tíží,
Ó pojďte všichni ke mně!