Toť postať královská na statném broni!
Zrak žasne však, když k obrazu se sblížil:
skráň panickou jak pevný helm by tížil,
že na prsa se kovem krytá kloní.
Meč vítězný ven z pochvy nezazvoní.
Své ruce světec ku modlitbě skřížil,
jak zármutek se v duši jeho vplížil,
a chmurná duma jasné oko cloní.
Kéž bratru na bratra bič nedá plésti,
kéž rozlomí Bůh nepřátel luk tuhý,
kéž v jeho dědictví dá blahu zkvésti!
Co rudne obzor krvavými pruhy,
ač modlí se, skráň nemůž k nebi vznésti,
jen s láskou smutně shlíží v šíré luhy.