V den otevřel bych tobě chmurnou kobu –
V ní nech jen snít mě o mém tichém hrobu!
Bys viděla zas jara květ a zdobu –
Mně vzbudí Eden věčné vesny dobu.
By lákal družek smích a pastorály –
Dech ticha pěje v noc snů luzných chvály.
By zahrad vůně v plíseň temna vály –
Květ dýchá pel i v rozsedliny skály.
Bys jásala: V let, slunci na ústrety –
I z družné tmy v den pozdravů jdou věty.
Bys posléz v poutech sešílela vzdory!
Duch svoboden – i želez láme svory.
Dnu zrození bys lála i dnu skonu!
Smír žehná oběma slz bez výronu.