Vše rozdala jsem na almužny Svatých,
jen modlitba mně chudoby jest jměním,
dar – pohled soucitný k tvým hladným bděním.
Stvol lilije tvá chlouba v dlaních spjatých.
Zrak nebes, čela jas, proud vlasů zlatých,
čar údů cudných nad poklady cením.
Mně v děk stud prodej vášní burným vřením!
Hlad děkuj i mzdě hanby z měšců klatých.
Toť hyen hlad: i na hrob v tmách se vrhá.
Rouch padlý sníh mých údů mrtví vnadu, –
klet hyen hlad, jenž plátna s mrtvol trhá...
Tlum slídičů se stínem ulic plíží –
Mzdou krve zraď mě jim, buď prosta hladu!
Cnost za chléb do pout?... Ta se klaní kříži!