Host mnichů, tuto legendu jsem slyšel:
Zda na Pathmos, či na blažených ostrov,
kdys mořem plavec plul. V tmy kynou mraky,
až hromná bouře duní nad vod horstvem.
Hřbet vln loď nese hned až k hvězdám zářným,
v jich úžehu kde ohněm již již doutná,
hned k hlubinám jí metá v brázdách temných,
že taje podsvětí zří plavec s hrůzou.
A tichne bouře. Táhlá vlna s břehů
se ježí za vlnou, ta ona volá:
„Má sestro, hub, co ujde mojí tlapě –“
Já k hvězdám letěl. Za vlnou se vlna
kol valí tmou vždy do okruhů užších
a hluchem ševelů jich výzvy chápu – –
Má Felice, buď s Bohem! Tonu, tonu
a nade mnou plá klidná Stella maris.