Lid plní chrám, vchod chrámu pln je lidu,
kol rakve na kolenou zádavou se tlačí,
vždyť lásku k nim zjev mrtvé Světice jim značí,
jež blažila svou láskou trudných bídu.
Dnem dýchá z rakve balsamická vůně.
To lilie tam sní, kol s růží krokus hoří
a viol stud v stín hořký vavřínu se noří.
Ráj květův úctou vadne v rakve tichém lůně.
Ruch zástupů... Mne mráz tu jímá v klidu,
jenž na pokleku dlaně k čelu spínám:
zjev jasný tane v snů mi bájném vidu.
Jmen kletba neznámých, v nichž touha slávy stůně!
Van ducha vzývám... Lkám a tuchou sinám:
Teď ruku vztáhnu palmy po koruně?