Svol k nové přízni, Svatý Otče, prosím,
co vděkem za purpur se na kolena kloním.
Jda před oltář a k oběti, tam slzy roním,
zde nestajím, co v hloubi hrudi nosím.
Mluv, synu! Bůh nám touhy svaté nítí.
V chrám svaté Cecilie Panny oltář nový
k cti Boží věnuji (i groš Pán chválí vdoví) –
kéž hrobku světice smím otevříti!
Co míní sbor Váš, ctihodní mně bratří?
Tam osmý skoro věk sen klidný dřímá –
Kéž světici lid zbožný v divu spatří!
Bůh učiň div! Mor nevěry zle řádí...
Buď Panny vzdor teď příkladem i Říma.
My k činu tomu žehnáme ti rádi.