Svatý Václave, vojvodo České země! Orlice Tvá věrná na Řipu skalné témě zaklesla pevně své spáry, peruti rozpjala nad žírnou vlastí,
plameny bleskla do černých mraků s hor se hrnoucích. V stínech svatohájů týčili kříže Crha a Strachota, Kristovi žáci,
Kristovi žáci, otcové naši, světili studánky: křestní vody proudy děsily bohů prabohů kouzla i čáry.
Kněžice Václava kvitnoucí vlastí na mraky valil se dým hranice, co vychladla v dáli. Duněly bouře; moře rudé krve
topilo zemi, lidskosti pranýř, i hrůzná stinadla, zalilo zemi v obrubě hor – krve křtitelnici –
až z kostí nakupených rostla bílá hora. Jsme krve křtem blíže – ač rány se podnes jitří – jsme s bolestnou poznání slzou
v očích na krev nevyplakaných, jsme blíže již u paty strmé Golgotě spásy? Mrační kati pastorků v dědictví svatém
z úst nám rvali jazyk, lámali údy kolem, srdce nám trhali z hrudi. Svatý Václave, pěst naše přece však do dnes
kleč pluhu svírá pevně, šíj nepolomná zdravou nese hlavu, výmluvný jazyk neklne vrahům! – k Tobě jen volá hlaholem hlasným:
Pros za nás Boha v nebeském dvorstvu i po věky příští! Dokud slunce na tvrdosti nebes, kříž nám bude pláti nad vlasticí rodnou,
jasný kříž to na orlice hrudi i nad skrání lva kříž na koruně slavné. V slunci po nivách našich Kristus Pán chodí, Rozsévač zrna,
bez viny svojí a k bolesti svojí krví hroznů šlapaných u nás a námi zbrocený vinař, a žehná kraji.
Dokud na rolích našich klasy pšenice zrají, na slunných stráních víno rodí réva, dokavad včela s kvetoucích lipek do úlů snáší med a vosk vonný:
na bílých oltářích v kostelích svatých Zákona obět ve Svátosti tajné slaviti bude čistý Beránek Boží na každé jitro,
Ježíš Kristus, štědrý kněz, jenž jest nám chlebem v hubenství světa, Syn Marie, Bohorodice, Matky žádoucí.
V štípení Jeho na skále v moři, v sadu, vždy i po bouřích kvetoucím krásou, najdeme matku: po bludných cestách přivine k hrudi,
zutírá slzy, zulíbá rány, požehná s láskou k návratu děti. Dokud hory hranic nesevrou se kruhem,
nepostoupí do středu té země a Řip nezavalí jako zrno hrachu, Vltavu nerozstřiknou krůpějí rosy, Prahu nepohrobí pod skal hrubou patou:
pět budeme s duší nadšením vzňatou slavným jazykem otců: Svatý Václave, vojvodo české země, rozpomeň se na své plémě,
kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha. Kriste eleison! Dej nám všem, Hospodine,
hojnost, pokoj v naší zemi! Kyrie eleison!
Cookies on Poetry Cove