Práh domu hlídá hrubý krčmář zlostný
a na poutníky hněvným slovem hřeší,
jimž na paty i běsný pes se věší.
V sluch bodají té tvrdé řeči ostny.
Jde Maria a v průvod Josef cnostný,
ctné Panny smutek smutný vlídně těší,
že uvede je Bůh sám pod přístřeší,
než zatemní se večer nelítostný.
A nápis „Mundus“ hospody je štítem.
Ven z hluku bludní v samotu se berou,
kde v brzku hvězda nad jich vzejde skrytem...
Nač klepat, svět by od svých štval tě prahů?
Ó duše, zavři v snů se jeskyň šerou
a míru hvězda tichá vzplá ti k blahu!