Vstal Kristus, alleluja! V ranním slunci stojí,
klid velebný se jasní v obličeji,
z ran jizvených se tiché hvězdy chvějí,
skráň zbodenou mu chladem vůně zahrad hojí.
A před ním klečí Maří v slastném nepokoji:
Ne, sen to není toužné duše její!
Zde září, Vítěz, hrobu u veřejí,
však jejích rukou doteku se bojí.
Ať na rozlukách srdce mřelo křečí,
jak zachvělo se štěstím na den třetí,
kdy vstanul ve slávě a kráse větší!
Ó smrti, kdež tvůj osten? Láska kámen láme,
co smrť jej nad milými srdci zapečetí,
i vstane zas, co v srdci živo máme.