Na květnou neděli
vrbina zakvěte,
do chrámu neželí
naděje – poupěte.
Svěcené jehnědy
na hrob mi zatkněte,
zabudu na sněhy
v odjihlé hrudě té.
O bílou sobotu
roste je krůpějí,
až nad snů mrákotu
zvony tu zapějí.
Bude mi z povděku
vzpomínek lehčeji,
jak bych spal do věků
pod květů závějí.