Stín v stínu kříže v hrobě,
sny, touhy odletěly,
dní po bludu a mdlobě
v tmách s trouchní prach se dělí.
A na hruď bez povzdechů
dlaň ustydlá se kříží,
kam slunce na potěchu
v hloub neplá květů mříží.
Jas jara jde-li tudy,
v snech s motýly se honí,
skráň nad ulehlé hrudy
jen Kristus Pán tu kloní.