Pán hořkou slzou plakal za přítelem.
Dav o velké si lásce vypravuje,
Marie pláče, hlasně hořekuje,
a Marta vzlyká, stejným jata želem.
Lká zástup celý lidstva nad údělem.
Tu slovo v úžas hoře zaměňuje:
Jde Lazar tiše z černé hrobu sluje
s tak vážným okem, přísným bledým čelem.
Ples vede sestry bratru do objetí.
Hned zákonníci s otázkou se blíží,
zda zvěděl tam, kdy svitne spása lidu.
Rty sevřené však slova neodvětí,
zrak bádavý v den jasný teskně vzhlíží,
kam člověk vrací z věčného se klidu.