Květ zavilin, spleť iniciál šíře
v jas výjev z bible duhou překlenula,
kol kacíře se lázeň ohně vzdula,
zde svatí v ráji, tam zlí hoří v síře.
Not čtverce tmí se hřeby po papíře,
dlaň kovotepce jak by dnes je skula.
Zde písní chval se duše k nebi pnula,
tam proti moru zpěv psán v pevné víře.
Vy mistři staří, zrakem svojí doby
jste v Zákoně čtli, zřeli do pravěku,
a klidně v pergamen své kladli zdoby.
My nové chceme v rozechvěném ptaní!
Jen aspoň to nám zbudiž po vás k vděku:
být upřímní a prostě nehledaní.