Oč nás jste větší, svatí mučenníci,
co pro zákon jste boží život kladli,
ať v temných žalářích jste zvolna vadli,
či lili krev, v děk chátře jásající!
Jas nadšení plál na velebném líci,
vše jiné tužby v jeho žáru chladly.
Kam krve vaší rudé růže padly,
dav nový rostl, o smrti též snící.
Však nás když raní život ostřím spárů,
hned mračnou nocí nám je úsvit denní,
hned zoufáme a s Bohem svým jsme v sváru.
Vy trpící a svatí v utrpení,
mdlým dejte jiskru nebeského žáru,
ať klidni jdem v tom vírném světa vření!