Ten nápis vyryt hrobky do kamene,
hořící lampa, s olivovou snětí,
výš holubice vzneslým křídlem letí –
kdo spí v té tiši, vzdechem nerušené?
Čím nad hrobem zde kámen ten se klene,
dí písmo v zlatých arabesek spleti.
A srdce mé se musí steskem chvěti,
když na hrob vzdálený se rozpomene.
Rov navršený zvolna zapadává.
V zvon vzpomínek stesk smutné hrany bije, –
tam v pláči těžkém touha dlouho stává.
Tam nápis nezlatí se. Do krvava
mně v srdce hluboko jej bolest ryje.
Tlí v zemi černé matky mé tam hlava.