Buď kleta vina, věčně kleta vina,
jíž jeden hřešil na trest příštích věků!
Buď kleta, kleta! Ďáblu jen je k vděku,
však na hněv spravedlivý Hospodina!
Vše potřísnila jako jedu slina.
Jí slzy lidstva klely, rostly v řeku,
vzdech, nemoc, smrť, – vše bědy na člověku,
sám Bůh jí klnul, lidem z ráje kyna.
Však šťastná vina! Nad Betlémem pro ni
svit hvězdy spasné rozžehl se v nebi
a pokoj lidem hlásá anděl bílý.
Krev za ni láska na Golgotě roní,
jí neleká ni kříž ni trn ni hřeby,
když nad zemi jen svatý smír se schýlí!