Kouř hořké vůně z kaditelen sráží
se lehkou mlhou nad náhrobky králů,
– to mrtví strážci svatého prý Grálu... –
sklem oken slunce ochoz pestře dláží.
Zpěv slova nešpor z hlubin žalmů váží.
Když uzavřeli spony vesperálů,
jdou knězi starých rhytmů za chorálu,
kde kaple václavská hrob svatý stráží.
Tam poklekají na dlažbu, jich hlasy
zde prosí pro Bůh svaté české země
za mír a hojnost pro budoucí časy.
Jak v chorál jednotný sbor hlasů splývá,
ač nadšením se srdce nítí ve mně,
přec tajnou lítostí mě pobolívá...