Jsi mrtvá réva... Tys ni dřív mi nebyl vděčen;
kdy mládí kvas ti kouzlil slunné bakchanály,
jen stud, mráz modliteb mně v horké sny jich vály.
Jsem ducha kletá amfora, on dobrořečen.
Kdy odvah výboji hrad mohl býti ztečen
a ostrov člun tvůj lákal na výzkumy v dáli,
z kých vin tvá pěsť a skráň se v sluji chudob kály?
Spi bez mramoru, k hrobu bídou vlečen!
Jsi otrok žaltáře a motyky a Toho,
jejž hymny cherubinské Sabaothem zovou...
Co tobě touhy, než ti mrtvé zraky zavrou?
Jsem s Bohem tu! Vzpour mlkni, klamná sloho!
Mne, Promethea kříže, na tu skálu kovou
klid, práce, modlitba, sny nebe nad mou lavrou.