Jal balvan mohutný a nepoklesá,
vryt nohou do hlubin, čně hrdém na postoji;
vzad nahnut, nad hlavou jej mocnou paží dvojí
hned metá kolmo vzhůru na nebesa.
Jak chloubou honosnou smích bludné pýchy plesá:
Blesk ohně z oblak tmy ať Zeus na ně zbrojí,
vzdor vůči bohům giganta i skálu pojí...
Mrak hrom v tom láme, balvan zpět, vzpour zhoubu nesa.
Pod padlou horou Gigas nepohnut dlí věky.
V něm na smír bohů síla tehdy k odboji se hnula
a loďstvo Xerxovo i v bouři drtí patou,
kdy Asie rvát bohů Olympských jde vděky
a davů přesilou meč na heroy skula.
Mstíc útlak příštích běd, je vzpoura padlých svatou.
Co gigant nezmohl dob dávných na úleky,
teď ruka barbarů by v dým a rumy sula?
Pád nehroz vítězům ni Akropolí vzňatou!