Jsem matka živých a rod Adamův věk na prsou mi visí.
Ač o každý lok mléka závistí se sváří
a pláče po ráji, v pláč touhy zpěv mu naděje se mísí.
On roste výš a moje vesnou kvete stáří,
Alleluja!
Mrak chmurný těžkých vin ti po věk nízko nade hlavou visí,
vrou ručeje ti slz i jara novou tváří...
Ať kynou na řeky a z proudů vod se v okeány mísí,
z chmur trhlin na žeň klidnou slibná duha září,
Alleluja!
Tvých dětí bolný vzdech ať běsní zloba vichřic na litice,
i kříže rvoucí bílým lásky chrámům,
kyn dlaně zbodené běd spoutá řvoucí lvice,
Alleluja!
Jsem žil tvých krev a do žáru jich rozohňuji tepy –
a zkrvavím tě k soudu, zhouby rudý Samum!
Tvé lůno posléz neplodné i světů raní střepy
a nad tvou hranicí hřmí na skon velkolepý
Alleluja!