Mně tyto stránky Písma proč otevíráš, mnichu?
Jen vrak dnes vida z vládce? Však hrdého vstříc boji
– znáš – Tiziano maloval mě! Kmet zlomený zde hojí
lét neduhy a stínem se po cel plíží tichu.
Čtu, vzpomínám... Rmut kane mi duše do kalichu.
Má Granado! Květ, zpěv a jas do souladu pojí
i po létech tam jaro! Zpět vzpomínky se rojí,
kde chmurně, nedokončen můj palác němý stojí,
i Alhambry jímž dávnou jsem stínit hodlal pýchu...
Kdo slavný zná můj obraz? Kdo tady zná mé činy,
až do hrobu teď klesnu, jejž věk jsem nechtěl kopat
co marná stavba ona snah marných hlásá viny?
A přece v ducha klidu zřím svoje exequie,
ať skulptura mě zdobná, či hlína zavře s lopat:
mé jméno činem v dějích, v snah velkých troskách žiježije.
Dnů našich na orloji kdy soud zve kladiv dopad,
nám za skutky i vavřín kdys čelem klade stíny,
však za vzlet snah – kol skrání se aureola vije.