Já Minimus, skal cizích eremita,
co svět jak Leviathan v dálce řičí,
dlím na modlitbách, v bok se mrskám biči,
jak lítostí je za hřích duše zryta.
Kde srdce otců kalem byla syta,
mé po hostiích čistých hladem křičí...
A pravdu hledám v touze trpasličí,
byť zlomek jen, jak suché zrno žita!
Hřích přec mě děsí lože na rákosí,
hmyz nečistý mě hnusem z dum mých ruší,
že v hrůze kinu Astartě a Bálu!
Den v práci za chléb skráň mi potem rosí,
však na zdroj krásy v žízni pěst když buší,
Bůh otvírá mi k němu tvrdou skálu.