Poslouchej, dívčinko mladá,
květ stromů zvolna už padá.
A jaro odletí spěšně,
na větvi zardí se třešně.
Ovoce sladké a rudé!
Čí tahle třešnička bude?
A přijde mládenec, ptá se:
„Pro koho’s uzrála v kráse?
Sládneš-li, třešničko, pro mě?“ –
Nezhrdni, přikývni skromně!
Nenech ho trápit se mukou,
padni hned do jeho rukou!
Nechtěj se z pýchy ho zříkat,
mohla bys jedenkrát pykat!
Snad přijde druhý i třetí –
ale čas úprkem letí.
Pel mládí odvane spěšně,
vyschne a sestárne třešně.
Se smíchem půjdou kol chlapci –
snědí tě, třešničko, vrabci!