Štěstí je rozmarno, jak srdce dívčí.
Toužíš-li po něm, jen plaše se mihne,
duhová křidélka zlekaně zdvihne.
a prchá a skrývá se v mlhavou dálku,
dychtivá ruka ho nedostihne.
Marně je člověk zoufale hledá,
marně je honí, chytit se nedá. –
A jindy potkáš je, kdy ani netušíš,
vlídně ti pokyne a samo jde ti blíž
a k tobě pozvedá své oči upřímné
a samo prosí tě: „Chytni a vezmi mne!
chtěj jenom, bláhový, a budu tvým,
šťastným tě na věky učiním!“
A člověk hloupý se odvrátí jen,
odkopne štěstí pro jakýs’ bláhový sen,
v mlhách a v oblacích štěstí své hledá
a běží za tím, co chytit se nedá.