Satira je jako vosa
nezbedná a uličnická,
jako děvče rozmazlené
svévolná a nervosní.
Obtížno a trudno s ní
stýkati se dobrým lidem.
Pod ruměncem merunky
najde plíseň vznikající,
pod líčidlem smavých lící
stopy vrásek uhodne.
Nervosním svým letem letí,
hledá, pátrá po oběti.
Uhni se jí, dítě hodné,
žahadlem tě zrádně bodne
a odlétne bezcitná.
A ta rána otrávená
v těle kvasí, vztekle pálí,
člověk neví ani, má-li
z vlastní kůže vyskočit!
Vosa jako neviňátko
kolem létá, bzučí, bzučí,
nevíš, kde tě znova raní –
Och, tak moci padnout na ni,
plácačkou ji roztřepit!