Do rána
zapadlo všechno sněhem. Srovnána
údolí horská, rokle, skalní sráz.
S hor vane vítr, žhavý pálí mráz.
Ticho a pusto. Všady jen
sněhový příkrov položen
a pod ním na vždy uduseny
pláč a řev, kletby a zoufalé steny.
Hluboko ve sněhu ukryty
hromady mrtvol, krvavá pole
zdupána koňskými kopyty,
břeh horský šrapnelem rozrytý –
vše leží pod sněhem dole. – –
Po ránu nebe rozjasněné
vysoko nad zemí se klene,
jiskří se do dálky sníh.
A ticho kol – ni křídel havraních
šum neuslyšíš, – v plání zasněžené
ni stopy lidské, kolají, ni cest,
třpytí se jenom ledný příkrov její. –
Cos přece tam! – To trčí pod závějí –
ze sněhu stuhlá, zaťatá pěst!