Za námi dlouhá cesta již
za padesáte let,
kdo s námi šel jsi, zastav se
a ohlédni se zpět!
Co přeletělo za ten věk
jasných i smutných vzpomínek,
však ať to bylo cokoli,
co přebolelo, nebolí,
a neznavena kráčí k předu
družina sokolí!
Přes všechnu zlobu nepřátel
a časů nepřízeň
slabounké větve dospěly
v mohutný, tvrdý peň,
vztek divých bouří když v ně bil,
jen sílu naši zocelil –
po širém kraji, kdekoli
slovanský jazyk hlaholí,
od moře k moři rozpjaly se
perutě sokolí!
Jediný pohled v minulost!
a zase mužně v před!
v před za praporem, který nás
vítězně vždycky ved!
Páž svorně k páži, k boku bok,
čas kvapí, třeba zrychlit krok,
zpět zůstane, kdo povolí –
před námi nové úkoly
a v práci musí býti v předu
vždy četa sokolí!