Ne, nic tam není,
jen klid a zapomnění.
Bláhoví, kdo se dětinskou pohádkou baví,
v blankytu nebe si staví,
peklo a ráj –
o Bohu nejvyšším předou si báj,
že pilně naslouchá každému stesku,
v záření duhy a v plamenech blesků,
ten jejich Bůh!
Kde jaká modlitba se rtů se chvěje,
nakloní sluch,
z daleka naslouchá bzučení much – –
Hahaha! kdo se to směje?
Jsou srdce ubohá, slabá a měkká,
která vždy věří,
že na člověka
tam, kde se za hrobem stín Hrůzy šeří,
odplata čeká
a život nový.
Naději loví –
To jenom bludička ve tmách se chvěje
nad hrobem jich –
Hahaha! Kdo se to směje?
Jaký to příšerný a trpký smích!
Ale vy ubozí, životem štvaní,
podobni zoufalé znavené lani,
za kterou s vytím se pustili chrti –
s důvěrou projděte tou bránou Smrti!
Tam nic už není,
jen klid a zapomnění.