,„Nech, ženuško, nech vrtění Na den Páně umučení!“‘ „Třeba másla na koláče!“ Do slova mu ona skáče.
,„Bylo, bude dosti času – “‘ „Starej ty se o svou chasu!“ ,„Zlá to žena, na mou kuši!“‘ Řekl vyjda, mrzut v duši.
Žínka hne se z podbočení, Nedbá Páně umučení; Nedbá nic a dále vrtí Na den Boha syna smrti.
Dupy dup – zavrznou dvéře – „Kdo se k nám to dneska béře?“ V tom klopýtne ve světnici Baba křivá o berlici.
„„Naspoř vám Bůh, hospodyňko, Do kbelíčku – až plninko!““ „Těžko, těžko Bůh nahojí, Když kravičky málo dojí!“
„„Hospodyňko, co mi dáte? Budou mísy vrchovaté!““ „Dám ti nový dvacetníček Za plničký za kbelíček!“
„„Bude plný!““ baba praví, A už nese krok ji hravý Dupy dup – ven na dvoreček, Skrze vrátka – na sádeček.
Na sádečku stará hruška: „„Kýž se s sluncem snoubí prška!““1) Ve vršku pak ve úkrytu Svatý kříž ční ku blankytu.2)
„„Dobrá!““ baba zaskuhrala, A hned k hrušce přikulhala. Plátěnou si sukni kasá, Divě vůkol hrušky hasá.
Kolem hrušky prvý, druhý, Berličkou zatáhne kruhy; A když třetí kruh obvede, Dolů hlavou vzhůru jede.
Sedí baba blíže vrška, Svítí slunko, cedí prška. Na kříži, ve vršku sedí, Hadím okem vůkol hledí:
„„Slyšte, slyšte! Kravky dojné, Kozky dojné, Všecky všude,
Co jich bude Kolem vůkol, Až kam zraky Moje stačí!
Dejte, dejte Vše dojničky Smetaničky, Každá jenom
Malou lžičku Do kbelíčku; Aby žínka Hospodyňka
Mísy másla Povytřásla! K tomu sluchu, Velký duchu,
Rač mi dáti A dopřáti Kulatičký Stříbroušek!““
Tak zaklíná, cípy dojí Na plátěném čarostroji.3) Po hlavě zas dolů s hrušky – Mrkne slunko, tichnou pršky.
Hospodyňka poty leje, Hned se leká, hned se směje. Dupy dup – zas vrznou dvéře, Babka zpět se z sadu béře.
„„Já řku, plný za kbelíček Dejte nový dvacetníček!““ Cinkl v kapsu, s Bohem dala, Dupy dup – a odkulhala.
Kbelík, jakby olověný, Stane máslem obtížený. Pět se hrnců napěnilo, Než se máslo očistilo.
Plnou mísu klade stranou, Mladým máslem namačkanou. Druhou, třetí a zas jednu, Aniž přišla ještě ke dnu.
„Totě Boží nadělení!“ Vzdychne v tichém potěšení. Zase jednu naplnila, Husí kůže ji polila.
„Pro Bůh živý! co to bude? Zda předc kbelík tíže zbude?“ Chví se, mdlí, jak stěna bledne, Pojde stranou, slaba sedne.
Z krbu ven – dvé rudých očí – A kol ní se vítr točí. V tom na prahu muž se jeví – Stane, trne, co to – neví.
„Pojď jen dál, mužíčku milý! Muka Páně naspořily!“ ,„Pekelníci naspořili!“‘ Zkřikl hroze, a v tu chvíli
Máslo na každičké míse V hlínu žlutou promění se. „Chval každý duch Hospodina!“ Z obou úst – a čertovina
Pryč se klidí. Jich to štěstí, Že zas máslo hlinou jesti.
Cookies on Poetry Cove