Svatba.

V Plástovicích s neděle Okolo dudáka Chasa dupá vesele, Zpívá si a skáká.

„Hrejte, kmotře, taneček, Zejtra u oltáře Ruku podá Janeček Šafářovic Máře!“

Dupá, vejská, skotačí, Kmotr duje v kejdy; Janek platit postačí Hudbu, kvas i rejdy.

„Však já tobě zasolím, Zpropadený Janku!“ Zlý mu hrozí Jerolím, Truchle pro kochanku.

„Směls mi kůstku vyrvati, Že máš více statku: A já zde mám kovati Vůz ti ještě k sňatku?“

Buchá, buchá kladivem, Čáry černé kuje, Kalí v moku chladivém, Klením přizvukuje.

„Tento nožík kalený Do voje ti vrazím, Vůz i máj ten zelený Na vzdory přimrazím!

Čáry! máry! černý pes! Pekelný Rarášku! Přijď a do nožíka vlez Svatbě na překážku!“

Dobuchal a kladivo Prudce stranou metne, Mumlá slovo strašlivo, Do voje nůž vetne.

Noc se na den promění, Svatba na vůz sedá, Mářa hned je v plameni, Hnedky zase bledá.

Kočí stoupne v třemeny, Do koníků šlehne: Ale, jakby zaklený, Vůz se z místa nehne.

„Já řku, kdo nás přimrazil, Ten ať v ohni léhá!“ Kočí z hrdla vyrazil, A zas vranky šlehá.

Volá prvý, druhý ráz, Volá třetím rázem: Ale v koních vězí mráz, Zlým vůz trne mrazem.

„Dejte piva sklenici!“ Zahřmí z hrdla jemu, „Ať ji v tvrdou palici Škůdci podám zlému!“

Do hrdla ji vyklopil. „Dejte ještě jednu!“ A zas třetí uchopil, Vyhnul ji až ke dnu.

Napřáhne a zaměří, A než kdo se nadá, Do formánku udeří, Až sklo v kusy padá.

V tom kdos mezi družinou Přebolestně zkřikne A se s tváří raněnou Do kovárny vlíkne.4)

Jede svatba po návsi, Dudák v kejdy duje, Chasa hlučí, vejská si, Vše se zaraduje:

Jen v smrtelném zachvění Jedna černá duše Z úst se zlostných vypění A do pekla kluše.