Oj což je to srdce lidské
Divné, divné osudí,
Vezmi cit mu nebem plný,
Vše se mu hned zostudí.
Prázdné srdce, beze citu,
Život žádný nežije;
Pak-li ono déle pusto,
V sta se třepů rozbije.
Oj mé srdce prázdno není,
Cit v něm bujně vlnívá,
A sluníčka jasný blesk se
V těchto vlnkách třpytívá.
Zaduj, větře, do té vlnky
Z křídel mého Anděla,
Aby libozvukých písní
Jasné perly házela.