„Nebodej, keříčku růžový,
Nechci ti uškodit, Bůh to ví!
Podej jen haluzky zelené,
Nebodej, keříčku, ne, ne, ne!“
Veselá dívčina notuje,
Keříček housenek zbavuje,
Zbavuje haluzky, peň i list,
Aby byl stromeček zdráv i čist.
Na to jí stromeček slovo dal:
„Však jsem tě, dívčino, nevolal!“
Bodal a ranil ji do krve
Po druhé zase jak po prvé.
Dívčina, ta na to nedbala,
Všecek jej notujíc obrala –
Hrozila: „Však až jen pokvětem,
Vezmem si růžičku s poupětem!“
Vesele obírám keříčky
V zahradě drahé mé matičky;
Bodne-li trn kdy mne v odměnu,
Vzdychnu a na děvu zpomenu.