Dřímáš, dřímáš, pěvče nesmrtelný,
v chladné zemi mezi červy leže,
Anoť duch tvůj, letoun bezetělný,
Jedin sám ten temný hrob svůj střeže.
Nikde hlásku, nikde ruky chtivé
Nezvedá se zdobit hrob ten nový;
Sypeť raděj mohylečky lživé
Lid ten bludně na tret bublinový.
Nuže pěvče, povstaň z hrobu svého,
Klepám na drn, pod nímž dřímáš tuze,
Z mramoru se zjev mi kararského
Stoje v krásně květovaném luze!
První zrnko k pomníku ti kladu,
A vy za mnou zrnka klaďtež, nuže!
Tu vám žáček jeho dává radu:
Sebe sám ctí národ své ctě muže.